„Život je příliš dlouhý.“

Na vše máme tolik času, kolik je potřeba.  Většina z nás má tendenci odkládat všechno na poslední chvíli a tak se zřejmě chováme i v našem životě.

Míváme tendence promrhat čas, který jsme dostali, až do okamžiku, kdy přijde pocit „konečna“ – že tu nebudeme věčně nebo že už nám zbývá jen omezené množství času.

Často v tento okamžik začínáme žít, začínáme prožívat a vychutnávat si život, radovat se, vážit si věcí, které nám dříve připadaly všední a nezajímavé.

Žijeme mnohem déle, ale přesto nabýváme moudrosti a poznání mnohem později, než naši předci.

Před několika stoletími byla průměrná délka života 35 let. Dnes se běžně dožíváme 70 let, ale skutečně žít začínáme až velmi pozdě.