Říká se, že si lidé často hledají partnera, který je podobný jejich rodičům. To by většina z nás o svém vztahu vehementně popřela, že?

Ale je to tak! Podvědomě se snažíme znovu si vytvořit prostředí svého dětství. A nikde to není patrné více než na začátku vztahu.

V prvních dnech a týdnech vztahu se k sobě lidé chovají jako k dětem, obdivují, jak má partner hebkou kůži nebo jak má roztomilá ouška. A zamysleli jste se nad tím, jak se zamilovaní lidé oslovují? Kočičko, medvídku, beruško… Vše se určitým způsobem váže k našemu dětství.

Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, zašel ještě dál, když tvrdil, že i v dospělosti jsme jako ubrečené děti, které se dožadují rodičovské lásky.

Tak proč si tedy vybíráme partnera podle potřeb svého „vnitřního dítěte“? Odmala si v hlavě tvoříme obrázek o tom, jak má vypadat ten, kdo se o nás stará, a této ideální představě se říká Imago.

Tato představa se často podobá našim rodičům a splňuje všechny naše nároky. A protože si podvědomě hledáme člověka, který nám připomíná tohoto člověka, který se o nás má starat, Imago nás ovlivňuje při výběru partnera.

Nicméně výběr partnera ovlivňuje ještě i jiná touha.

Také nás přitahují protiklady, protože tak se snažíme znovu získat vlastnosti, které jsme ztratili, když jsme dospěli.

Všichni známe nějaký pár, ve kterém jsou partneři zdánlivě naprosto odlišní. Jednoho je všude plno, a druhý sedí tiše v koutě. Jeden má všechno do detailu připraveno, a druhý je neuvěřitelně roztržitý.

Takové vztahy fungují, protože každý z partnerů touží po pocitu úplnosti. Jak se vaše osobnost vyvíjí, a vy dospíváte, tento pocit úplnosti se vytrácí.

Strávit život se svým „opakem“ je tak dobrý způsob, jak znovu nabýt úplnost.