[pl_video type=”youtube” id=”cgo2casqrCY”]
Utrpení je přirozenou a všudypřítomnou součástí života. Nerozvinuté kultury tuto skutečnost přijímají na rozdíl od západní civilizace, která trápení nevnímá jako součást života. V situacích, kdy strádáme, se často stavíme do role oběti.

Utrpení je součástí života a nelze se mu vyhnout. Všichni jednou zestárneme, všichni jednou zemřeme a této skutečnosti se nelze vyhnout.

Ve chvílích, kdy do našeho života vstoupí trápení, je nejdůležitější, jak k této situaci přistoupíme. Pokud se jakýchkoliv strastí bojíme a utrpení vnímáme jako něco nepřirozeného a nespravedlivého, budujeme v sobě pocit, že jsme oběti.

Místo toho bychom se měli snažit najít příčinu utrpení ve své mysli.

Utrpení si často ještě zhoršujeme tím, že podléháme sklíčenosti, odmítáme změnu a lpíme na statusu, majetku nebo věcech. Nicméně změna je nevyhnutelná, a pokud se jí bráníme, přivodíme si jen další utrpení třeba tím, že o některou z těchto věcí přijdeme.

Dalším zdrojem zbytečného trápení je ulpívání a připomínání si nepříjemných zážitků z minulosti, které si stále dokola přehráváme a tím bolest ještě zhoršujeme. Například rozvedení manželé často ještě desítky let po rozvodu při vzpomínce na svého partnera zuří vzteky.

Důležité je uvědomit si, že utrpení je přirozenou součástí života a že svým přístupem mu můžeme čelit a žít tak šťastnější život.