Přemýšleli jste někdy nad tím, jak je společnost rozdělená na lídry a na ty, kteří je následují? Odpověď je vlastně dost jednoduchá: biologie.

Vše vychází z hormonů, které se vyvíjely miliony let, aby nám pomohly přežít tím, že ovládají naše emoce a mírní naše chování, a takto nás ovlivňují dnes stejně tak, jako ovlivňovaly naše předky před několika tisíci lety.

Hormon dopamin nás odměňuje pocitem štěstí, kdykoli dokončíme nějaký úkol (třeba, když najdeme něco, co jsme dlouho hledali, nebo když shodíme pár vytoužených kil). Hormony serotonin a oxytocin ovlivňují náš společenský život tím, že nám pomáhají navazovat kontakt s ostatními.

A pak jsou tu ještě endorfiny, které dokáží únavu a bolest přeměnit ve fyzické potěšení. Právě endorfinům můžeme děkovat za to, že z fitka odcházíme s úsměvem a radostí i po náročném tréninku a nemůžeme se dočkat dalšího. Před desítkami tisíc let endorfiny motivovaly lovce, aby i přes obrovské fyzické vyčerpání pokračovali v lovu a přinášeli jídlo svým hladovým rodinám. Dnes inspirují profesionální atlety jako například běžce, aby dosahovali těch nejlepších výsledků.

Chování ovlivněné hormony nám pomáhá nejen k přežití, ale také tvoří základní vzorec společenské hierarchie.

Ve společnostech lovců a sběračů dovoloval příval endorfinů lovcům urazit další a další kilometry, aby zajistili maso pro komunitu, což jim přineslo mnohá privilegia a vyšší postavení ve společnosti. Slabší jedinci, kteří se z nějakého důvodu nemohli lovu účastnit, se museli spokojit s méně prestižními úkoly, jako byl třeba sběr ovoce.

Takovéto rozlišení „silných“ a „slabých“ bylo prvním krokem k jisté hierarchii ve společnosti. Hormony jsou tedy sice zodpovědné za rozdělení do jistých tříd, ale také těmto strukturám dodávají soudržnost tím, že slabší jedinci díky serotoninu nebo oxytocinu chovají vřelé vztahy jak k lídrovi tak jeden k druhému a navzájem si nezávidí.