Odpuštění je, když rozbijete emoční pouto, které vás svazuje s bolestivou minulostí. Jakmile toto pouto zanikne, zbude vzpomínka. A vzpomínka bez emoční zátěže se nazývá moudrost.

Nejspíše všichni jsme někdy zažili situaci, kdy jsme se cítili zrazeni, šokováni nebo zmanipulováni. Zneužiti. Nápor na naše emoce je v tu chvíli natolik silný, že v nás zanechá otisk. A čím je emoční reakce na danou situaci, osobu nebo problém silnější, tím hlubší šrám v nás zanechá.

Dlouhodobá paměť

Protože situace je tak ohrožující a bolestivá, mozek tento okamžik „vyfotí“ a vtiskne si ho do paměti. Traumatická situace nakopne náš jeskynní systém varování před nebezpečím. Dalo by se říci, že ji zmrazí v čase, takže i když událost dávno odezní nebo osoba odejde, celá situace zanechá fyzický dojem v naší biologii. Obecně to nazýváme dlouhodobou pamětí.

Díky tomuto systému varování jsme v dávné minulosti přežili, o tom není pochyb. Traumatickým situacím jsme se vyhýbali, díky tomu nás nic nesežralo.

Ironické ale je, že právě touto snahou vyhnout se dnešním stresovým situacím, které jsou naprosto jiné než ty před tisíci lety, na onu situaci stále znovu a znovu vzpomínáme a s tím ji i prožíváme. Stresové chemikálie, jež jsou výsledkem původních emocí, jsou vyvolány s každou obnovenou vzpomínkou.

Navykající proces

A tímto začíná proces, kterým si bolestivou vzpomínku vnášíme do života. Neustále prožíváme myšlenku a pocit na ni navázaný. Situaci a jí vyvolané emoce. Vzpomeneme na stimul a prožijeme následné reakce. Tento opakovaný proces nám vzpomínku nejen „vypaluje do mozku“, také si ukládáme emoce s ní související, jež se stávají věrným společníkem vzpomínky.

Jako Pavlovův efekt, červené světlo je vzpomínání a psí chutě je emoční odpověď. Vzpomínka vyvolá chemickou reakci, která vzbudí odpovídající emoce. A najednou, prožitá bolest se usadí nejen v mysli, ale i v těle.

Tělo ovšem nedisponuje vědomím. Nepozná rozdíl mezi původním zážitkem a pouhou vzpomínkou. Pro něj je všechno stejné. Proto se říká „prožívat trauma znovu“. My ho skutečně prožíváme znovu a znovu a znovu.

Osobně vyráběné okovy

S tímto vám už jistě dává smysl, že takto opakované trauma se nakonec stane pevnou součástí naší osobnosti. Celé naše já je formováno jen minulostí, minulost nás definuje.

Přivoláváním té stejné vzpomínky upevňujeme spojení mezi myšlenkou a emocemi, které vyvolává. Čím pravidelněji, tím snadněji se ve vás emoce spojené s bolestivou minulostí vzbudí – tělo totiž vyrábí ty stejné chemikálie a hormony na pravidelné bázi.

Pocity hněvu, strachu, nepřátelství, frustrace, bolesti, utrpení a tak dál jsou dodávány systémem přežití a jeho stresovými hormony. Mozek tak říká tělu, aby se připravilo, pokud se událost stane znovu. A hádejte, jaký je výsledek tohoto procesu.

Rukojmí minulosti

Celé naše vnímání světa je založené na této vzpomínce. To nás drží psychicky a stejně tak i fyzicky připoutané k minulosti.

Pokud soustředíte pozornost jen tam, kde vás někdo zranil, stáváte se emočním rukojmím oné události. Oné osoby, jíž připisujete odpovědnost za svou bolest. Problému, od kterého se pro vás všechno odvíjí. Jim dáváte všechnu svou energii. Místo abyste vytvářeli svou budoucnost, své zážitky, svou osobnost, své zdraví, dáváte tu energii ven.

Nastoluje to otázku: Pokud byste všechnu tuhle energii investovali do sebe, o kolik víc energie byste mohli použít, abyste změnili svůj život?

Jak z toho ven

Změnit tohle všechno je možné jen tehdy, pokud si výše popsaný proces uvědomujete. A víte co, mám pro vás dobrou zprávu: Už jen čtením tohoto článku dokazujete, že si to uvědomujete.

Teď jak se toho zbavíte. Uvědomění si je první krok. Místo abyste se nechali unést do vzpomínky, přitáhnete své tělo zpět do přítomného okamžiku. Pak „snížíte hlasitost“ bolestivých myšlenek a emocí. Tím tělu řeknete, že už neřídí vaše emoce, nemá je na starosti. To vy, vaše vědomá mysl, je teď šéf.

Osvobození

Vždycky, když se takhle odpoutáte od myšlenek a pocitů minulosti, rozbijete další kus energetického pouta k osobě, události, problému – své bolestivé zkušenosti. Když to uděláte dostatečně častokrát, negativní emoce vám už dále nebudou vládnout, protože jste od nich odvrátili pozornost.

Tím, že přestanete tyto emoce cítit, přestanete na ně myslet. To je odpuštění.

Vstříc budoucnosti

Dalo by se říct, že toto o(d)puštění je posunutí se na vyšší úroveň bytí, kdy už nejsme definováni problémy naší minulosti.

Pravé odpuštění je rozbití emočního pouta s naší bolestivou minulostí, cokoli to je. Co nám zbylo, je vzpomínka a vzpomínka bez toho, aby v nás vzbudila emoce, je moudrost.

Můžete se na ni podívat a vzít si z ní ponaučení, nebo ji můžete prostě odsunout, pokud se někdy pokusí znovu vynořit.

Už vás dále neovlivňuje. Vaše možnosti jsou náhle o mnoho větší, protože vás bolestivá vzpomínka nedrží v omezené minulosti. Teď jste připraveni tvořit svou budoucnost.