3x K ZAMYŠLENÍ

I.

V historii žilo více než 107 miliard lidí. (V současnosti žije zhruba 7,7 miliardy lidí.)

V průběhu staletí tyto miliardy lidí něco zkoušely, neuspěly, poučily se a zkusily to jinak. Někdy našli nová řešení. A když se narodíte, zdědíte poznatky, které se naučili metodou pokusů a omylů.

Kumulativní lekce těchto 107 miliard lidí vám byly předány. Je to ten největší dar, jaký kdy dostanete. Nejsme chytří díky své individuální genialitě, ale díky svým kolektivním znalostem.

Jak poznamenal historik Niall Ferguson: “Mrtvých je čtrnáct ku jedné a my na vlastní nebezpečí ignorujeme nashromážděné zkušenosti tak obrovské většiny lidstva”.

II.

“Život je krátký.

A pokud je život krátký, záleží na rychlém pohybu. Spusťte produkt. Napište knihu. Položte si otázku. Využijte šanci.
Buďte promyšlení, ale pohněte se.”

III.

“Začněte hned. Optimalizujte později.

Nedokonalý začátek lze vždy vylepšit, ale posedlost dokonalým plánem vás sama o sobě nikdy nikam neposune.”

 

INSPIRACE Z INTERNETU

Tento týden zemřela ve věku 88 let Toni Morrisonová, spisovatelka oceněná Pulitzerovou a Nobelovou cenou. Na její památku jsem se chtěla podělit o jeden z mých oblíbených citátů od ní o kritice vlastního díla…

Tazatel: “Víte, jak se chováte, když píšete svou vlastní kritiku? “Věděla jste už jako dítě, že chcete být spisovatelkou?”

Toni Morrisonová: “Ne. Chtěla jsem být čtenářkou. Myslela jsem si, že všechno, co je třeba napsat, už bylo nebo bude napsáno. První knihu jsem napsala jen proto, že jsem si myslela, že to tu ještě není, a chtěla jsem si ji přečíst, až ji dočtu. Jsem docela dobrý čtenář. Mám to rád. Je to vlastně to, co dělám. Takže pokud to dokážu přečíst, je to ta největší poklona, jaká mě napadá. Lidé říkají, že píšu pro sebe, a zní to tak hrozně a narcisticky, ale v jistém smyslu, když umíte číst vlastní dílo – tedy s potřebným kritickým odstupem -, dělá to z vás lepšího spisovatele a editora. Když učím tvůrčí psaní, vždycky mluvím o tom, že se musíte naučit číst své dílo; nemyslím tím užívat si ho, protože jste ho napsali. Mám na mysli odejít od ní a číst ji, jako byste ji viděli poprvé v životě. Kritizujte ji tímto způsobem. Nezabývejte se těmi svými napínavými větami a tak…”.

Později v témže rozhovoru dodává:

“Koneckonců je to moje práce. Musím převzít plnou odpovědnost za to, že ji udělám dobře, stejně jako za to, že ji udělám špatně. Dělat to špatně není špatné, ale dělat to špatně a myslet si, že jste to udělali dobře, to už špatné je.”

Zdroj: Toni Morrisonová, Umění fikce č. 134.

 

SEBE-REFLEXE

Na závěr tu máme těžkou otázku k zamyšlení pro tento týden:

Jak dlouho budete odkládat to, co jste schopni udělat, jen proto, abyste pokračovali v tom, co vám vyhovuje?