Hořely čtyři svíčky na adventním věnci, tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit.

Mír

První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se Mír. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.“ Její světélko bylo čím dál tím menší, až docela zhaslo…

Víra

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se Víra, jsem ale zbytečná. Lidstvo nechce nic o bohu vědět, nemá tedy cenu, abych svítila.“ Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…

Láska

Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se Láska. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi.“ A sposledním záchvěvem zhaslo i toto světlo…

Vtom vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: „Vy musíte přece svítit, a ne být zhasnuté!“ A skoro začalo plakat…

Naděje

Vtom se přihlásila ke slovu čtvrtá svíčka a pravila: „Neboj se! Dokud já svítím, můžeme i ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se Naděje!“

Zapálilo dítě od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky. Plamen naděje by nikdy neměl ve tvém životě zhasnout a každý z nás by měl mít a neustále udžovat čtyři plameny: míru, víry, lásky a naděje.

Přeji vám krásnou dobu adventní.