Naše geny nás pobízejí k tomu, abychom vyhledávali základní radosti, nikoliv dovednosti a výzvy, které nalezneme v činnostech, které nás naplňují.

Naše pozornost dokáže během našeho života zpracovat pouze omezené množství informací. Z tohoto omezeného množství pak stejně většina z nás zvolí okamžité uspokojení jako kompenzaci našeho každodenního úsilí.

Je tomu proto, že dáváme přednost jednoduchým radostem před hodnotnějšími, ale složitěji dostupnými formami uspokojení.

Radost poskytuje jednoduché osvěžení – podobně jako spánek či jídlo. Vyvinuli jsme se tak, že když nám klesne hladina krevního cukru, cítíme se vyhladovělí a máme nutkání něco sníst.

Naopak uspokojení po nás vyžaduje, abychom se vypjali k výkonu, využili své dovednosti a koncentraci k tomu, abychom překonali zdánlivá omezení daná našimi geny. Tímto způsobem nám uspokojení pomáhá dosahovat našich ambiciózních cílů, které si před sebe stavíme, a umožňuje ním získat kontrolu nad svou pozorností.

To můžeme pozorovat například, když připravujeme jídlo, které jsme předtím nikdy nevařili. Trpělivost a chuť experimentovat, které tato činnost vyžaduje, přispívají k tříbení naší chuti, která nám pak umožní vychutnávat si každé sousto.

Přesto je to radost a nikoliv uspokojení, co preferujeme, často ve formě bezbolestného úniku či hédonismu. Radost však postrádá inovaci a možnost růstu.