Proč máme neodolatelné nutkání to zopakovat, když někdo zívne? Proč se i na naší tváři objeví úsměv, když ho vidíme na někom jiném? Za to vše mohou zrcadlové neurony.

V roce 1992 vědec Giacomo Rizzolatti provedl studii na makacích a byl ohromen, když zjistil, že se opičí premotorické neurony zapojily nejen vždy, když makak sahal pro ořech, ale také kdykoliv jen sledoval jiného makaka dělat to samé.

Je to opět práce zrcadlových neuronů a existují dokonce i důkazy, že oblasti našeho mozku, které obsahují zrcadlové neurony, jsou stimulovány stejně, ať už činnost provádíme sami, nebo jen sledujeme, jak ji provádí někdo jiný.

V zásadě v našich myslích opakujeme to, co sledujeme dělat ostatní.

Firmy se zrcadlové neurony snaží využít ve svých reklamních kampaních, aby nás vyprovokovaly k nákupu. Naše zrcadlové neurony jsou pro marketing nedocenitelné, protože reagují na „cílená gesta“, tedy na obrazy lidí popíjejících limonádu nebo zavazujících si nové boty. Atraktivní modelové na batozích Amercrombie & Fitch například spouštějí naše zrcadlové neurony s příslibem dokonalého těla.

Zrcadlové neurony ale nepracují vždy samostatně. Často fungují v kombinaci s dopaminem, hormonem štěstí, který má vyvolat radostný pocit, který nás přiměje k nakupování. Proto se často cítíme dobře po malé „nakupovací terapii“, ačkoliv příval dopaminu způsobil, že jsme toho koupili více, než by naše racionální mysl jinak dovolila.

Příval emocí, který zažíváme při nakupování, lze vysvětlit naší evolucí. Nákupy považujeme za indikátor změny sociálního statusu, který následně zvyšuje naše reprodukční šance. Proto instinkt přežití našeho těla zaplavuje náš mozek dopaminem, aby nás donutil ke koupi posledního modelu auta nebo módní kabelky, aby zvýšil naše šance na rozmnožování.