Mnozí z nás se snaží dělat hromadu práce najednou v domnění, že tak více využijí svůj čas. Takový přístup je ale naprosto mylný. Multitasking totiž není ekvivalentem produktivity. Profesorka Sophie Leroy z Minesotské univerzity, která na toto téma vedla průzkum v roce 2009, nám osvětlí, proč tomu tak je.

Leroyová ukazuje, že když přeskočíme z úkolu A na úkol B, naše pozornost zůstane stále na první aktivitě, což znamená, že na druhý úkol se soustředíme jen z poloviny a že náš výkon je proto horší. Při svých experimentech využívala dvou skupin: skupina A řešila rébusy, ale během toho je profesorka přerušila, aby šli pročítat životopisy a hypoteticky rozhodovali o přijímání nových zaměstnanců. Skupina B měla nejdříve rébusy dokončit a až potom začít pracovat na životopisech.

Mezi těmito dvěma úkoly jim Leroyová dala rychlý test, aby viděla, kolik klíčových slov z rébusů mají stále v hlavě.

A výsledek?

Skupina A se mnohem více soustředila na rébusy, a proto se nedokázala tolik soustředit na důležitý úkol, jakým bylo přijetí té správné osoby.

Co z toho tedy vyplývá?

Multitasking naši produktivitu vůbec nepodporuje. Stejně tak nám nepomáhá ani to, že jsme neustále připojení k nějakému typu elektronické komunikace. Možná vám to připadá naprosto neškodné, ale pokud si na počítači necháte v záložkách otevřené sociální sítě a e-mail, pak už jen to, že si všimnete nového upozornění, odvede vaši pozornost, i když se mu třeba nebudete ihned věnovat.

Například v roce 2012 zjistila studie konzultantské společnosti McKinsey, že průměrný pracovník stráví více než 60 procent pracovního týdne právě elektronickou komunikací a surfováním po internetu, z čehož jen 30 procent se týká vyřizování e-mailů.

Navzdory těmto faktům mají pracovníci pocit, že pracují více, než kdy jindy. Je tomu tak proto, že dokončování drobnějších úkolů a přesouvání informací v nás vyvolává pocit zaneprázdněnosti. Ve skutečnosti nám ale jen brání se opravdu soustředit.