Když se snažíme určit příčinu nadváhy, tak obvykle podezíráme právě nezdravé stravovací návyky a málo pohybu.

Proč ale nemáme chuť k pohybu? Tolik nás láká válení se před televizí a pojídání brambůrků? Rozhodně ne. Nehýbeme se jednoduše proto, že se nám nechce. A k naší lenivosti musíme přistupovat stejně vážně jako ke zvýšené chuti k jídlu. Oba jevy jsou totiž příznakem hormonální nerovnováhy.

Je to podobné jako u dětí, které prochází obdobím růstu a rády se válí a spí. Není to tím, že jsou líné, nýbrž proto, že k růstu spotřebovávají obrovské množství energie. Často pak odmítají sport a další aktivity proto, že jim na ně prostě už žádná energie nezbývá.

Totéž se děje u lidí s nadváhou. Nadměrné tukové zásoby si vyžadují víc energie, takže máme větší hlad a rychleji se unavíme, protože nás vyčerpává to, jak tukové buňky dál rostou. Není proto fér tvrdit, že tlustí lidé mají slabou vůli a jsou jenom líní. Naopak, pro obézní jedince je mnohem těžší se nadváhy zbavit.

Rozporuplné je také tvrzení, že ke shození kil navíc nám stačí více cvičit a přijímat méně kalorií. Čím víc se totiž hýbeme, tím více energie naše tělo spotřebuje, a tím větší pak máme hlad.

Existuje navíc nespočet případů, které vyvracejí domněnku, že zhubnout se dá pouze vyvíjením fyzické činnosti a konzumací menšího množství jídla. Studie z roku 1983 zkoumala skupinu mexických imigrantů žijících v Texasu, kteří žili v nuzných podmínkách a živili se těžkou fyzickou prací. Výzkum zaznamenal, že 40 % jedinců mělo trvalou nadváhu i přes náročnou fyzickou zátěž. Pokud by cvičení a málo jídla byly vstupenkou do světa štíhlých, proč je obezita rozšířená i u chudých, fyzicky pracujících lidí?

Ve skutečnosti netloustneme, protože jsme líní, ani proto, že příliš jíme. Tloustneme kvůli tomu, co jíme.

V dalších kapitolách zjistíte, jak a proč přibíráme následkem konzumace sacharidů.