Přečtěte si rozhovor, kde poprvé odhaluji svůj životní příběh.

Můžete se prosím našim čtenářům na úvod představit?

Toto je otázka, na kterou se mi nelehce odpovídá. Nikdy nevím, co na ni mám říct. Řekl bych, že jsem člověk, který se snaží vést takovýživot, abych si jednou, až se přiblíží moje smrt a já se budu ohlížet zpět, mohl říct: „Měl jsem krásný život.“ Už jednou jsem se do takové situace dostal a byl jsem na sebe strašně naštvaný, protože jsem měl pocit, že jsem nežil a že jsem promarnil čas, který jsem dostal.

Ale předpokládám, že vaši čtenáři chtějí hlavně vědět, co dělám. Tak tedy: jsem kouč, školitel a také provozuji internetovou seznamku pro vážný vztah ELITE Date. V koučování a školení se soustředím především na produktivitu a obchodní dovednosti. Mimo jiné jsem založil projekt Den bez stěžování a projekt na podporu lidí s onkologickým onemocněním.

Více o mě naleznou čtenáři na mých webových stránkách www.JanPatrman.cz

Jak jste se k této práci vlastně dostal? Bylo to vaším záměrem už od dětství?

V případě seznamky je odpověď jednoduchá. Cítil jsem podnikatelskou příležitost a rozhodl se do ní zainvestovat.

Cesta ke koučování a školení lidí je delší. Největší podíl na tom má asi moje rakovina. Měl jsem příležitost přemýšlet o svém životě a o tom, co od něho chci. A uvědomil jsem si, že chci být nezávislý a věnovat se věcem, které mě baví, dávají mi smysl a ve kterých jsem dobrý. Myslím si, že mám zajímavý životní příběh a chci se o něj podělit.

Chci ukázat lidem, že spokojenosti a úspěchu lze dosáhnou i sešpatně rozdanými kartami. Když jsem byl malý, přehazovali si mě moji nejbližší jako balík. Vlastně do mých 9 let jsem téměř nevěděl, jak vypadá moje maminka. Kvůli této zkušenosti jsem si vytvořil spoustu traumat a vnitřních bolístek. Nevěřil jsem si, nevěřil jsem ve svoji hodnotu, i když to na venek mohlo vypadat jinak.

A se všemi těmito traumaty se mi podařilo docela dobře vyrovnat a zjistit, že můj názor má také cenu. Naučil jsem se nebát se projevit a jít si za svým cílem. Ve třetí třídě mě paní učitelka chtěla přeložit do zvláštní školy s tím,že jsem dyslektik, dysgrafik a nevím co ještě. Ale na konci první vysokéškoly jsem měl možnost jít studovat Ph.D. na Harvard.

Zvládl jsem se vypořádat s rakovinou. Vím, jaké to je být smířený s tím, že možná umřu, a říct mamce: „Tak asi mám umřít“.Podařilo se mi vybudovat 2 byznysy.

Toto je poprvé, co o tom mluvím takhle veřejně.

Opravdu? Proč?

Zbytek rozhovoru najdete na této adrese www.SWMAG.cz >>

Klikněte na tlačítka níže a sdílejte tento článek na Facebooku a na Twittru.