Opakující se myšlenka, že je už pozdě. Příliš pozdě začít podnikat, příliš pozdě začít se učit cizí jazyk, příliš pozdě vyrazit na tříměsíční zahraniční túru. Zní vám to podvědomě? Říká se tomu strach z ubíhajícího času a začíná být poměrně běžná.
Tenhle strach se projevuje až obsesí strávit čas co možná nejefektivněji. Hlavně jím neplýtvat. Společností se navíc šíří více či méně nápadné popichování, že v určitém věku už je příliš pozdě, abychom dosáhli nějakého cíle.
Syndrom promeškaného času
Jako třeba zrovna to cestování: Nestihli jste to během studií, v dospělosti už nemáte nárok. A právě z toho pramení onen strach a potřeba, dokonce příkaz, že musíme život strávit tak, abychom něco znamenali. A voilà. Strach, že čas letí až příliš rychle.
Strach z ubíhajícího času může mít několik podob:
1. Strach z probíhajícího času
Spěch každého dne, pocit, že neustále spěcháte a nestíháte. Často se kvůli tomu cítíte zahlceni úkoly a blížíte se panice. Mnoho lidí také zažívá záchvaty úzkosti kvůli každodennímu stresu, který z tohoto typu pramení.
2. Strach z budoucnosti
Neustále se opakující se myšlenky, co hrozného by se mohlo v budoucnu stát. Dalo by se říci, že vás neustále napadá klasické „Co kdyby…“
3. Existenciální vnímání ubíhajícího času
Přehnaně si uvědomujete „ztracený“ čas, který uplyne kolem vás a už nikdy se nevrátí. Útočí výrazněji, když myslíte na smrt, ať už se vás týká nějak osobněji, nebo v obecné rovině.
Jak do toho „spadnout“
Strach z ubíhajícího času nejčastěji pramení z otázek: „Zanechávám po sobě největší hodnoty, kterých mohu v životě dosáhnout? Užívám si život skutečně naplno? Až přijde můj čas, budu mít pocit naplněného života, nebo že jsem ho proflákal/a?“
Stejně jako je to s obsedantně kompulzivní poruchou, poddat se snaze co nejvíce optimalizovat vlastní činnosti vám ve výsledku čas jen ubírá a dostáváte se do bludného kruhu. OCD nezmiňuji jen tak, tato porucha a strach z ubíhajícího času patří do stejné „rodiny“! Zbavit se fobie ze ztraceného času a znovu získat kontrolu nad vlastním životem je naštěstí o něco snazší.
Než se pustíte do strategií, zapište si někam a snažte se přijmout jednoduchou pravdu: Čas existuje, s tím nic nenaděláme. Bude neustále postupovat vpřed a my s ním.
1. krok: Definujte si, co pro vás znamená „dobře strávený čas“
Co děláte opravdu rádi? Ve smyslu, nepřemýšlíte, jak skvělý nebo užitečný bude konec, ale užíváte si samotný proces. Nepřemýšlejte, jak pyšní budete, až zaběhnete maraton. Ale zda vás baví běhání. Neutěšujete se, jak užitečné bude umět německy, ale těšíte se na každý večer, kdy si sednete nad slovíčka a že s každým dalším večerem lépe rozumíte knize, kterou si chcete přečíst. Vytvořte si krátký seznam aktivit, které vás baví a přinášejí vám radost.
2. krok: Vytvořte místo pro tyto aktivity
Pozor, ne že si na ně „uděláte čas“. Popřemýšlejte, jak tyto příjemné momenty zahrnete do svého života. Třeba do způsobu, jakým pracujete. Možná doma, když děti spí. Třeba ovšem čas strávený s dětmi je právě ta aktivita, která vás těší a je to váš „dobře strávený čas“.
Pokud ve výsledku budete mít méně času, než jste očekávali, je to v pořádku. Dokud je ten čas strávený dobře.
3. krok: Zbavte se rozptýlení, které „žerou čas“
Často trávíme čas bezmyšlenkovitým prohlížením sociálních médií, čtením zpráv, nebo náhodným sledováním videí. Právě tyhle momenty výrazně přispívají fobii z ubíhajícího času.Udělejte rychlou prověrku vlastních vzorců chování aneb kde ztrácíte čas. I kdybyste sledovali naučná videa, určitě jen náhodně neklikáte na témata, které vzdáleně souvisí s čímkoli, co se chcete naučit? Rozeznejte tyto vzorce vlastního chování a změňte je.
